Vítejte Pod Záhorskem!

Když vystoupíte z tramvaje, první co vidíte naproti sobě je tankovací stanici. Pro lidi jako já, bez řidičského průkazu a auta, to není tak důležité místo... Leda ji využít jako místo pro rychlý noční nákup.

Pokračujte pár dalších metrů do kopce a ocitenete se před budovami kolejí Bolevečka. Na první pohled se člověk cítí jak za doby Východního Německa. Tady, ve třetím patře s krásným výhledem, už skoro dva měsíce bydlí naši dobrovolníci, Heidi a já.

Dva pokoje a koupelna. Jako obývák může sloužit studentský bar Ucho, který se nachází v přízemí našich kolejí. Nosit bačkory a klidně pyžamo je v baru zcela povoleno. Ale ospalá atmosféra tam v žádném případě nepanuje. Někdy člověk zapomene na čas a zůstane až do ranních hodin. Potom odchází až když utichne muzika a zhasnou světla, pod dohledem unaveného barmana, který vás doprovodí k východu.

Ráno vás neprobudí štěbetání ptáčků za oknem, ale hlasité houkání sanitek, které po této cestě spěchají do nedaleké nemocnice. Pokud tohle všechno nestačí k tomu, abychom se konečně zvedli z pohodlné postele, v koupelně je ještě umístěn náš vlastní budíkový vynález. Využili jsme krásné akustiky koupelny, která ještě zesílila ranní alarm z telefonu umístěného v koupelně, který je připojen na jukebox.

Teď ale ryc hle: nachystat se, připravit si tašku a případně ještě něco posnídat. Pokud je ale málo času, přijde na řadu nouzový plán, který představuje snídani v práci v podobě instatních nudlích. Pak hned spěcháme na tramvaj, abychom se včas objevily v práci. A kam s ní dojedeme, to se dozvíte příště!