Nejsem ještě žádný světoběžník, ale pravidelným cestovatelem mezi Českem a Německem jsem každým coulem. Práce dobrovolníka u Tandemu totiž neznamená jen sedět v kanceláři, nýbrž také spousta cestování v česko-německém příhraničí a někdy také do jiných vzdálenejších míst.

Nejpříjemnějším a jedním z nejlevnějších způsobů jak cestovat, je jízda vlakem. V prázdném kupé s rozloženými sedadly a s muzikou v pozadí si člověk může nejlépe vychutnat pohled na pole, louky, lesy a vesničky, které vlak míjí. V některých českých vlacích je dokonce stále možné otevírat okna a vy se tak můžete nadýchat čerstvého vzduchu a nechat si větrem rozcuchat vlasy.

Přesně tak vypadal náš spontánní výlet vlakem do Prahy. S kolegyní dobrovolnicí jsme chtěly navštívit naši kamarádku a zároveň se podívat na pražský festival světla „Signal“. Po příjezdu do Prahy jsme řešily hned první překážku a to rozhovor s paní od společnosti Fernbus. Snažily jsme se zamluvit místa v autobusu pro cestu zpět do Plzně, přičemž jsme naše jména musely hláskovat několika různými způsoby, abychom se vůec domluvily, a tak naše konverzace nakonec trvala několik dlouhých minut. V dobré náladě jsme se poté vydaly do centra Prahy, kde byly poměrně velké davy lidí. Nepotřebujete tedy moc fantazie k tomu, aby jste si představili, jak dlouho nám v tom labyrintu ulic a zástupů lidí trvalo naši kamarádku najít. K velkému zklamání festival světla výrazně zaostal za našim očekáváním a naopak cena piva v Praze byla nad naše představy. A protože město bylo zcela ucpané turisty, strávily jsme několik hodin v proudu lidí, abychom se nakonec v noci opět dostaly na cestu domů.

Tak znovu zpět na Hlavní nádraží do Plzně. Pokaždé, když se sem znovu vrátím, přinesu si v sobě nové vzpomínky a zážitky. Ale to neznamená, že má žízeň po dobrodružství je uhašena. 

Další zastávka....