[Blog 12] Letos mi nebe k narozeninám darovalo opravdu speciální podívanou…

Po zjištění, že nějaké vtipné stříbrné brýle tady spíš neseženu, mi bylo jako jediná jistá alternativa doporučeno navštívit místní železářství a zeptat se tam na náhradní skla do svářečských brýlí. To jsem taky udělala, ale až brzy ráno v den události. V prvním obchodě mě prodavačka nenechala mou otázku ani dopovědět a řekla jen: „Ne, nemáme. Dneska jste už dvacátá, která se ptá.“ Tak teda k velké konkurenci do stavebnin. Tam se dozvím, že nová dodávka tady měla být vlastně už před půl hodinou, ale poslíček se po cestě ztratil, a já se můžu klidně zařadit do fronty čekajících.

Skutečně nás tam mezi čepelemi pil a hadicemi sprch stálo asi deset a všichni jsme čekali na dodávku náhradních skel do svářečských brýlí. Té groteskní situace jsme si byli vědomi.

Když jsem pak konečně vytoužená sklíčka držela v rukou, pospíchala jsem na náměstí, kde jsme zatmění Slunce obdivovali z terasy Meeting-Pointu. Ačkoli se při tom vlastně nic moc nedělo, bylo to pro mě fascinující.

Když jsem sklo půjčila paní stojící vedle mě, vyprávěla mi, že by u nich v Thajsku řekli, že měsíc je liška, která žere Slunce.

Protože úplné zatmění Slunce v roce 1999 bylo přesně na můj svátek, kdo ví, třeba bude 12. srpen 2026, termín příštího zatmění Slunce u nás, taky nějaké významné datum v mém životě. :)

PS: V mém šuplíku teď leží dvě náhradní skla do svářečských brýlí… V případě zájmu se u mě klidně hlaste!