[Blog 16] Předtím, než jsem přišla do Plzně, tak jsem jezdila všude na kole. Tady jezdím ráda tramvají (viz starší příspěvek na blogu :) ). Abych nezlenivěla, brzy jsem se rozhodla, že budu chodit do bazénu.

To bylo ještě docela na začátku mého pobytu, takže jsem byla z počátku ráda, že si dokážu správně vyložit popisky a správně najít převlékárny, sprchy a plaveckou halu.

Poprvé jsem v ní byla překvapena, kolik se toho tam děje. Tolik dětí a mladých lidí, kteří trénují se svými plaveckými oddíly. A s tím spojené omezení v bazénu, které se vždy znovu mění. Někdy se plave podél, pak zase napříč. A překvapena jsem také byla, jak dobře to může fungovat, když více lidí sdílí jednu plaveckou dráhu. Tedy pokud jsou všichni ohleduplní. Například bylo 29 osob na 2-3 dráhy. Bez legrace, všechny ty hlavy jsem spočítala! Když jsem před několika týdny byla na koupališti doma v Německu, slyšela jsem kolem sebe kňourání, když se o jednu dráhu museli dělit tři lidé.

A vedle toho v bazénu také, díky vnímání reklamních tabulí vlevo a vpravo, trochu přemýšlíte nad českou gramatikou. A rozšiřujete si tak slovní zásobu. Jedno z mých oblíbených slov v češtině je: „tobogán“. Je to mnohem více vzrušující než německé „Rutsche“.

Doufám, že ještě stihnu využít svoji permanentku na 20 vstupů. Skutečnou konkurenci skrytým bazénům zde totiž tvoří mnoho jezer v okolí. Slunce, vítr a borovice – a vy se tam pak cítíte tak trochu jako ve Francii!